S několikadenním odstupem se trenér Milan Furik ohlédl za nedávno ukončeným ročníkem 2024/25. V něm naše áčko obsadilo po výrazně zlepšených výkonech v druhé části sezóny nakonec 6. místo, bylo však blízko vyšším příčkám. „Takto slušný výsledek tady už několik let nebyl,“ řekl Furik.
Máme už pár dnů po sezóně. Nakonec z toho bylo 6. místo. Jste s tím spokojen?
„Jasně, spokojenost je. Chceme se vždy pohybovat v horní polovině tabulky. Nejlépe samozřejmě na bedně. Ale vzhledem k vývoji sezóny, kdy nám podzim příliš nevyšel, tak s 6. místem jsem spokojen. Zejména s jarní částí, kdy bylo značné oživení našich výkonů i výsledků. Škoda jen toho, že jsme to nedotáhli na 4. místo. Chybělo nám k tomu jedno vítězství, k němuž bylo i v posledním kole blízko. Ale máme 55 bodů, což je velice slušný výsledek, který tady už několik let nebyl.“
Čím to, že jaro bylo výrazně lepší než podzim?
„Pozitivně se do toho promítly změny, k nimž během zimy došlo. Jednou z nich byl návrat Čikyho, byť jsme nepočítali s tím, že by přišel už v lednu. Chystali jsme to až od nadcházející sezóny. Nakonec se to však vyvinulo takto. Před startem jara jsem si od Peti sliboval alespoň 10 vstřelených branek. On jich nakonec dal 11, takže splnil to, co jsme od něj očekávali. Kádr také vhodně doplnil Maty Smieško a na levém kraji obrany se chytl Honza Tihelka. Byli jsme tak kompaktnější než na podzim.“
„Druhým faktem je, a to tady v Rýmařově dlouho nepamatujeme, na jaře nám drželo zdraví klíčových hráčů jako jsou Jirka, Kolda a další, kteří patří do osy tohoto týmu. Zranění se nám, až na nějaké drobnosti, vyhýbaly. To byl rozhodující faktor. V předchozích dvou sezónách jsme vždy hráli víceméně o záchranu, nebo ve spodní části tabulky. To nás ale hodně sužovaly zdravotní problémy. Proč? Jirka se zdravím hodně bojoval. Pro nás je to stále naprosto klíčový hráč, od něhož se všechno na hřišti odvíjí. V této sezóně chyběl pouze v jediném utkání, drželo mu zdraví. Na to se napojili naši střelci, kteří se významně propsali do statistik. Toto vše bylo klíčem k úspěchu.“
Nejlepším střelcem sezóny byl Petr Navrátil, který s 25 brankami dorovnal náš divizní rekord Tomáše Šupáka z ročníku 2014/15.
„Po pár slabších sezónách se Navi vrátil k číslům, která měl a byl hodně gólový. Ale 25 branek? To mě překvapilo. Hodně vydělal na příchodu Čikyho, který mu spoustu věcí nachystal, nebo mu pomohl tím, že na sebe stáhl pozornost. Navi toho umí využít. Toto duo se nám osvědčilo. Zapomenout však nesmíme ani na Romana Marka, který na to, že má menší minutáž, vstřelil 10 branek. Máme tři střelce s pěknými čísly. A to jsme ještě jednoho útočníka pustili na hostování do Staré Vsi. Matěj Němec se tam prezentoval velice dobrými výkony a výrazně pomohl Sokolu k záchraně.“
Zatím jsme chválili, s čím ale nejsme moc spokojení, to je počet obdržených branek. Čím si to vysvětlujete?
„Defenzíva celého mužstva nebyla dobrá, obdržených branek je na můj vkus opravdu moc. Jsou to góly zbytečné, hloupé, z nepozornosti, padají po individuálních chybách. Hodně jsme na to v jarní části upozorňovali. Jedinou výhodou bylo, že jsme to dokázali nějakým gólem navíc přestřílet. Zápasů s udrženou nulou bylo opravdu málo. Hodně jsme inkasovali ze standardek, to je o soustředěnosti a větší odpovědnosti hráčů. Musíme na tom do další sezóny zapracovat.“
„Důležité je řízení hry. V tomto měl dobré oči Kamil Kocúr, který dokázal ostatní dirigovat. Myslím ale, že Honza Kolísek i Davča Hleba tohle také dokáží. Jen ten povel jde někdy o půl vteřinky později. Je ale pravda, že řídit naše krajní beky je někdy složité.“
Jeden z těchto krajních beků je Patrik Kundrátek, který tady hrál se svým bratrem Lukášem. Přivedli jsme je před startem sezóny jako velké posily. Splnili to, co jste si od nich sliboval?
„Myslím, že ano, svoji úlohu splnili. Byť někdy byli ne zrovna soustředění na zápas. Třeba když se vedlo, tak byla vidět laxnost. Pokud jsou ale na zápas dobře nastavení, jsou to velice kvalitní hráči a pro nás důležití.“
Jako jeden z klíčových faktorů jste uvedl zdraví Jirky Furika. V uplynulé sezóně mu opravdu drželo. Pozorujete u něj změnu stylu hry?
„Trvalo to dlouho, než si to Jirka připustil, ale změna jeho hry musela přijít. On sám ví, do kterých soubojů může a nemůže jít. Když však půjde o hodně, on do toho souboje půjde jako vždy, to se změnit nedá. Když však nejsme pod tlakem, umí si vyhodnotit, který souboj je lepší vypustit a nejít do něj za každou cenu. Jeho dominantou vždy bylo, že přes něj bylo složité projít. Je to zkušený hráč. Troufnu si říct, že zrovna u něj je škoda, že nehraje vyšší soutěž. Myslím si, že je to hráč, který ji mohl hrát, a který ji mohl hrát ještě v tomto věku.“
Jak se vám na jaře líbil Honza Tihelka? Brali jsme ho tu spíš jako ofenzivně laděného hráče, on se však na jaře našel na levém kraji obrany.
„Skočil do toho po hlavě. V prvním jarním utkání v Polance hrál na levém bekovi Honza Kocúr, ale zranil se. Na hřiště musel Tihy, protože na lavičce vlastně v tu chvíli nikdo jiný na tento post nebyl. Zkusili jsme to a chytil se. Má velkou rychlost, kterou dokáže eliminovat spoustu věcí, zejména rychlost útočníků. Začalo ho to na levém bekovi bavit. A je to změna oproti tomu, co jsme hráli v minulosti. Jak Tihy, tak Patrik na druhé straně jsou ofenzivně dobře naladění hráči a skvěle vybavení po rychlostní stránce. Jsme schopni díky tomu soupeře větrat po křídlech, což je moderní styl, který se hraje. Na druhou stranu je u Tihyho někdy vidět, že má určité nedostatky, co se týče defenzívy, zejména řízení hry, kdy stopeři chtějí někdy vyběhnout. Jsou to věci, na kterých pracujeme. Honza moc dobře ví, kde má své kvality.“
Jaké zápasy považujete za nejvíce vydařené v jarní části?
„Nabízí se dva – Polanka a Havířov. Hned v prvním kole jsme trošku se štěstím v závěru zvítězili na hřišti Polanky. Byl to začátek naší jarní jízdy. Do Havířova, kde jsme to rovněž urvali v závěru, jsme jeli se sebevědomím a věřili jsme si. Za nejkrásnější zápas jara však považuji domácí duel s Bohumínem. Byl to pěkný zápas z obou stran. Sice padla jen jedna branka, ale diváci se nenudili, bylo tam množství šancí. Okořenili to dobrými výkony gólmani, kteří dominovali. Hra však byla pohledná a živá.“
Určitě naopak mrzí vysoká domácí prohra s Vítkovicemi.
„Nejvíce mě mrzí asi prohra v Novém Jičíně, protože tam byl velký rozdíl v kvalitě. Dokud soupeř nevstřelil druhý gól, měli jsme velkou převahu a hrálo se na jednu branku. I takové zápasy ale někdy jsou. My jsme ve 20. minutě neproměnili penaltu. Kdybychom ji využili, zápas by se vyvíjel jinak. Soupeř ale dal náhodný gól, zvedl se a my už nebyli schopni s tím nic udělat. Bolestný byl i výsledek domácího duelu s Vítkovicemi. Herně to úplně špatné nebylo, ale prohrát 1:6 je ostudné, byť v závěru už ty góly pramenily hlavně z frustrace, kdy někteří hráči už v závěru útočné situace soupeře vypouštěli.“
Jak se daří generační obměna kádru? Viděli jsme množství mladých hráčů.
„V posledních letech se nám daří zařazovat do sestavy mladé odchovance. Před lety to začalo Tihelkou, poté Palys, Křepelka, kteří se do mančaftu zabudovali. V posledních dvou sezónách se prosazuje Marek, zkouší to Tomáš Furik, který dostává pomalu určitou minutáž. Očekávám, že se s námi do letní přípravy zapojí několik dorostenců z devatenáctky. Bude to pro ně výzva, protože naše mužstvo má momentálně velkou kvalitu. Dostat se na nějakou pozici pro ně bude těžké. Ale počítáme s nimi, je to jen na nich. V tomhle je totiž naše budoucnost. Rýmařov si musí hráče vychovávat, nikoliv nakupovat. Zrovna z toho ročníku, který končil v dorostu, si myslím, že je z čeho vybírat.“
V souvislosti s tímto – není to pro nás opět další signál k vytvoření B-týmu, který by hrál alespoň na úrovni krajské soutěže – třeba I.B třídy?
„Tohle je pro nás určitě téma do dalších měsíců. Béčko nám chybí, nějaké kroky v tomto směru jsme už učinili, zatím to však ještě nevyšlo. Uvidíme, zda příští rok budeme úspěšnější. My béčko potřebujeme. Má to výhody – kluci budou u nás, pod hlavičkou Jiskry budou hrát, jak zmiňuješ, třeba I.B třídu, a v případě výkonnostního vzrůstu se mohou kdykoliv posunout do áčka a doplnit ho. Nějaké možnosti jsou. Tou hlavní je slučování klubů. Je to asi jediná cesta, jak lze udržet fotbal i v okolních obcích.“
Toto byl první rok, kdy vám asistenta dělal Radim Přecechtěl. Jak jste s ním spokojen?
„Určitě hodně pomohl. Já jsem až doposud víceméně s týmem pracoval sám společně s nějakým vedoucím. Radim do toho vnesl něco jiného, aktivně se podílí na trénincích. A vzhledem k mému vytížení je to velká pomoc. Byl to první krůček pro další rozvoj této spolupráce. Bylo to na výborné úrovni, byl to nový a svěží vítr. Já už u kluků byl dlouho, nejsem typ trenéra, který by příliš měnil své tréninkové metody. Kluky to letos více bavilo.“
Nastane během léta v kádru nějaká větší obměna?
„Dokážu si představit, že tým zůstane pohromadě. Samozřejmě, že vždy se může něco stát, ale v tuto chvíli to vypadá, že o žádné hráče oslabeni nebudeme. Když se daří, tak kluci nemají moc důvodů odcházet. Co musíme, a na čem pracujeme, to je druhý gólman. Na jaře jsme měli jen jednoho – Vojtu Pitrona – s tím, že nám pomáhal Donna Birchall z dorostu. Byl to určitý risk, naštěstí Vojtovi zdraví drželo a Donna okusil seniorský fotbal, byť zatím jen formou tréninků. Je pravda, že nám druhý gólman ale chybí. To by měla být zásadní změna. Jak jsem řekl – nějakého brankáře máme vyhlédnutého, řekl bych, že je to na dobré cestě.“
A kdy odstartujeme letní přípravu?
„Mistrovská sezóna začne první víkend v srpnu, takže moc prostoru není. A to ještě poslední červencový víkend hrajeme předkolo MOL Cupu proti Novým Sadům. Dali jsme klukům nějaké volno, aby stihli vyřídit nějaké záležitosti, dovolené, svatby, případně rozvody. S přípravou začneme druhý týden v červenci.“
