Milan Furik: Třetí liga v Rýmařově? Úspěch, který se už nemusí opakovat

Ve druhé části velkého rozhovoru s trenérem a předsedou Jiskry Rýmařov Milanem Furikem jsme se zaměřili na jeho působení u mužů. Byla to pro něj premiéra, protože v Opavě i Rýmařově vedl do té doby pouze mládežnické oddíly. Úspěchy je však ověnčeno i jeho angažmá v seniorském fotbale: tři postupy, účast ve třetí lize, či velký úspěch v českém poháru v podobě vyřazení prvoligového Baníku Ostrava.

Pojďme k Vašemu konci ve Slezském.

„V Opavě bývá tradicí, že se často mění vedení klubu. Lidé, kteří mě přivedli, a kteří mi vyšli v hodně věcech vstříc, skončili. Zároveň již naši kluci začali nakukovat do áčka. Já jsem u fotbalu vždy pracoval, byla to vždy jistá improvizace, ale původní vedení mi v tomto dalo určitý prostor. To se však změnilo a já se vrátil do Rýmařova. Tady zrovna bylo období, kdy docházelo k výkonnostnímu poklesu. Hrál se krajský přebor. Oddíl zase potřeboval nový impulz.“

Jak proběhl návrat do Rýmařova?

„Vyplynulo to nějak ze situace. Předsedou klubu byl tehdy Pavel Pech, u něhož jsem pracoval. Ostatně kontakt s rýmařovským oddílem jsem měl stále. Petr Kostelník, který muže Jiskry trénoval, chtěl skončit, takže bylo místo nabídnuto mě. Neměl jsem ani příliš času na rozmyšlenou. Zároveň musím přiznat, že jsem ani žádné angažmá nehledal. Už je to dlouho. Myslím, že to bylo v roce 2011, čili po šesti letech v Opavě jsem se vrátil.“

Hovořil jste o tom, že oddíl potřeboval nový impulz. V čem konkrétně?

„Přišel jsem jako ambiciózní trenér, ale na té vůdcovské židli jsem neseděl. Samozřejmě jsem měl určité představy, jak některé věci změnit, ale na startu se tehdy mužstvo muselo teprve poskládat. V Rýmařově byl fotbal spjatý s RD. Když se RD dařilo, dařilo se i fotbalu. Byli zde kvalitní hráči, vzpomínám třeba na Silného. Hrál zde i Valtr, dnešní sekretář FAČRu, dost se spolupracovalo s Opavou. Poté ale přišlo období, kdy asi těch peněz tolik nebylo. Začali hrát místní kluci. Další věcí bylo, že rýmařovský fotbal byl propojen s Břidličnou. Docházelo pravidelně k točení hráčů v určitých cyklech. A v době mého příchodu se stalo, že třeba David Jiřičný, Kamil Kocúr nebo Roman György odešli do Břidličné. Museli jsme tedy nějak po nich zalepit díru. Snažil jsem se oslovit hráče, kteří v Rýmařově vyrostli, ale kteří na oddíl zanevřeli, protože nedostali příležitost v době, kdy za Jiskru nastupovali hráči odjinud. Začali jsme tedy budovat tým od začátku.“

A navzdory všemu úsilí se vám tehdy kraj zachránit nepodařilo. Co bylo u mužstva problémem?

„Bohužel se tak stalo a my padli do I. A třídy. Myslím si, že mužstvo by na záchranu i mělo, ale měli jsme jeden problém. A tím byli brankáři. Nakonec jsem si pomohl gólmanem z Opavy, který však byl ještě v dorosteneckém věku. Tlak na něj však byl velký. Na tomto postu jsme zkrátka neměli kvalitu, kterou bychom v krajském přeboru potřebovali. Ale neutekli jsme z toho.“

Poté však již začala série postupů. Byla to poměrně rychlost, že?

„I. A třídu jsme proletěli, hned další rok jsme vyhráli i krajský přebor a tři roky jsme působili v divizi. Poté se nám naskytla příležitost postoupit ze 2. místa do třetí ligy, což si myslím, že na Rýmařov je hodně vysoká soutěž. Když to shrnu, z I. A třídy do MSFL za pět let, to považuji za velký úspěch.

Plánoval jste ho alespoň někde v koutku duše?

„Řekl bych, že je to spíše z kategorie sci-fi, protože tohle se plánovat jednoduše nedalo, vzhledem ke kvalitě MSFL. Cesta do ní však nebyla jednoduchá, mužstvo se muselo postupně vykrystalizovat. Myslím si, že velký podíl na tom tehdy měl Peťa Kameník, který přišel ze Šumperku. S jeho příchodem jsme získali do brány velkou sílu. Následně se vytvořila silná osa týmu, která je tady již nějakých 5-6 let. K tomu se něco málo vždy nabalí, aby se mužstvo okysličilo.“

Ani v té postupové sezóně jste o posunu do vyššího patra neuvažoval?

„My jsme postoupili společně s Valašským Meziříčím. Nevím čím to, ale jaro jsme v Rýmařově měli výsledkově vždy lepší. Snad zimní přípravou? Protože podmínky zde neumožňují sehrát velké množství přípravných zápasů. Asi jsme měli vždy více sil. A zkrátka se nám vše sešlo tak, jak bychom potřebovali. Měli jsme dlouhou šňůru vítězných zápasů, klukům tehdy padlo do brány vše, do čeho kopli. V týmu byla velká pohoda. Nesmím opomenout ani na Tomáše Šupáka. On byl naším rozdílovým hráčem, který se v šestnáctce uměl vždy postavit. Říkal jsem si, že ho snad může míč trefit i do kolena a stejně mu tam padne gól. My jsme na postup ani nehráli. Šli jsme zápas od zápasu. V divizi tehdy byly ambicióznější týmy, které chtěly postoupit. Když bylo jasné, že ze druhého místa můžeme postoupit, snažily se nás některé oddíly kontaktovat, že by, v případě našeho odmítnutí, měly o posun výše zájem.“

Když nabídka na účast v MSFL přišla, v čem jste viděl největší problém z hlediska oddílu?

„Šlo jednoznačně o sportovní rozhodnutí. Třetí liga není ekonomicky o tolik náročnější, než divize. I doprava vychází dost podobně. My jsme z divize zvyklí, že dojíždíme hodně směrem na Ostravu. Tady bychom jezdili po celé Moravě, ale vzdálenosti by byly obdobné. Museli jsme ale doplnit mužstvo. Měl jsem tehdy dohodnuté dva kluky z Břidličné – Kamila Kocúra a Romana Györgyho. Ti tehdy tvrdili, že ani nevěděli, že jdou hrát z krajského přeboru do MSFL. Na druhou stranu to zvládli. Rýmařov byl v tomhle v rámci celé MSFL specifický. Dali jsme příležitost spoustě klukům, kteří do třetí ligy naskočili z nižších soutěží. Vyzkoušeli si to. V našem případě jsme spoléhali na vnitřní sílu mužstva. Já jsem samozřejmě byl rozhodnutý, že do MSFL chci, protože to byla výzva. V historicky první sezóně jsme uhráli sedmé místo. To je na město o velikosti Rýmařova velký úspěch. Možná se tady již nikdy nebude opakovat.“

Jak byste působení Jiskry v MSFL shrnul? Co jste do soutěže přinesli?

„Nebudu moc přehánět, když řeknu, že jsme byli opravdu kuriozitou. Hráli jsme soutěž s týmem, s nímž jsme postoupili. A doplnili jsme jej o kluky z kraje. Utáhli jsme to tehdy z toho, co nabídl náš region. Nebudu moc přehánět, když řeknu, že jsme přijeli například do Vyškova, kde polovina mužstva neuměla česky. Ostudu Rýmařovu jsme neudělali. Odehráli jsme si to důstojně s tím, co jsme měli. Ostatně naše ekonomické možnosti nám ani více neudělali. Ale věděl jsem, že máme velice silnou kabinu. Důvěřoval jsem jí a ani jsem ji nechtěl rozbíjet.“

Soutěž jste udrželi dvě sezóny. Déle to již nešlo?

„Zachránit jsme se mohli. Ale trochu nás opustilo štěstí. Měli jsme 35 bodů, což by asi za normálních okolností k záchraně stačilo. Docházelo však k reorganizaci soutěží, kdy se do nich vracela béčka. Proto sestupovalo více mužstev, než bylo obvyklé. My jsme tak šli zpět do divize. Byla to škoda. Na druhou stranu je pravda, že třetí liga je o hodně náročnější. Je běhavější, rychlejší. Dnes v ní hrají B-týmy Sigmy, Baníku a další. Tyto týmy mají spoustu mladých kluků. V divizi je to spíše o vyspělosti hráčů.“

Byla třetí liga vrcholem vás i Jiskry?

„Zkusili jsme to a myslím, že se nemáme za co stydět. Zúročili jsme naplno kvalitu mužstva. Už rok před tím se nám vlastně povedl velký úspěch v poháru proti Baníku Ostrava, kdy kluci ukázali, že velké zápasy umí hrát, tak proč si tu třetí ligu nevyzkoušet?“

Může se podobného úspěchu Rýmařov opět dočkat?

„Směrem ke třetí lize? Určitě. Ani teď k tomu nemáme daleko. V sezóně jsme ale hodně bodů poztráceli vinou mnoha zranění. Musíme často improvizovat. Ale na všem špatném je něco dobré. Dáváme tak příležitost mladým klukům. Dorostenci se ukazují ve velice dobrém světle. Výhledově třetí ligu nevidím nereálně. Otazníků je však plno.“

Zkuste být konkrétní.

„Hraje ji osmnáct týmů, což je na nás hodně. Soutěž začíná dříve, což by v létě asi problém nebyl, ale později končí, snad někdy v listopadu, a to už v Rýmařově problémem být může. A stejně tak na jaře. Letos s osmnácti týmy se začínalo již v březnu. Co se stalo nám letos? Hřiště jsme pod sněhem měli ještě v dubnu. Museli bychom také rozšířit kádr. Probíhá však diskuze, že by se MSFL i divize vrátily k modelu se šestnácti týmy. Rozhodnuto by mělo být v červnu, tak uvidíme. Sport však před sebou obecně nemá lehké období.“

V čem máte na mysli?

„Cena energií a pohonných hmot se pohybuje někde úplně jinde, než před lety. Bez pomoci obcí a měst nemají kluby šanci příliš fungovat. Naštěstí se to netýká Rýmařova, kde spolupráce s městem funguje na velmi dobré úrovni. Město nás podporuje v tom, aby zde fotbal mohl fungovat.“

Neměli jste snahu se zapojit třeba do divize E, kterou hrají převážně mužstva z Olomoucka?

„Zkoušeli jsme to. Ale nebyli jsme jediní z tohoto koutu. Snažil se i Bruntál a Šumperk, dostal se tam pouze Šumperk. Bere se to pokud možno i na základě krajů. Osobně si myslím, že z hlediska atraktivity by pro diváky byla lepší „olomoucká“ divize, ale za současného stavu je to neprůstřelné. Uvidíme, co se stane dál. Pokud dojde ke zúžení na dvě divizní soutěže, určitě se s nějakými týmy z okolí Olomouce potkáme.

Foto po vízězném utkání s Břidličnou a korunovaci postupu do Divize - květen 2014