Kamil Furik: Můj život se točí kolem fotbalu

Rozhovor do zápasového zpravodaje na utkání s Karvinou nám tentokrát poskytl Kamil Furik, který svůj život Jiskře zasvětil již odmalička. Výčet povinností, za které zodpovídá, je značně dlouhý. Počínaje trénováním, konče hlášením při domácích utkáních Jiskry. „Někdy mám pocit, že toho fotbalu v mém životě je opravdu až moc,“ prozradil.

Můžeš hned na úvod čtenářům prozradit jak dlouho už jsi členem Jiskry?

„V klubu jsem začínal ve svých šesti letech. Oba bráchové, Jirka a Milan, již v té době hráli. Postupně jsem procházel všemi kategoriemi až po muže. Aktivně jsem přestal hrát v nějakých třiceti letech, přesně si již nepamatuji kdy. Celou svoji kariéru jsem byl věrný Jiskře, nikde jinde jsem nehrál.“

Hrál jsi i za áčko?

„Nastupoval jsem spíše za béčko. Za áčko vůbec. Měl jsem trochu problémy s kolenem. Brzy jsem kvůli tomu musel pověsit kopačky na pověstný hřebík. Více jsem začal pískat. Zároveň se v Rýmařově rozjela přípravka, kterou vedli Milan s Jirkou, protože tak měli možnost vést své syny. Já jsem jim v tom pomáhal. Takže asi dvaadvacet let zpět je počátek mého trénování.“

Jak jsi se k rozhodcovské činnosti dostal?

„Začal jsem víceméně v době, kdy jsem ještě hrával za béčko. V té době byl velký nedostatek rozhodčích, stejně jako v dnešní době. Na našich venkovních utkáních se často stávalo, že nebyl žádný rozhodčí, takže jsem se „obětoval“ a šel pískat zápas. Začalo mě to bavit a stal jsem se rozhodčím v hanácké fotbalové župě. Pískal jsem tehdy krajský přebor.“

Pomezní, nebo hlavní?

„Jako hlavní. Tehdy to nebylo tak striktně rozdělené. Měli jsme tady na Jiskře takovou rozhodcovskou partii. Jezdíval Kamil Jahoda, Jarda Zatloukal, ze starších Honza Korytár, Jarda Sedlář. S těmi jsme jezdívali po okolí a pískali jsme. Nebo Gusta Santarius, nynější trenér Krnova, ten také pískával.“

Dnes jsi zapojen do chodu klubu. Jak dlouho mu svůj čas obětuješ?

„V podstatě už od té přípravky, tedy těch pětadvacet let zpět. Dá se říct, že od té doby trénuji nepřetržitě až do současnosti.“

Co všechno tvá práce obnáší? Na webu jsi mj. veden jako organizační pracovník.

„To znamená, že pomáhám různě na webových stránkách, které jsem zakládal. K tomu se časem nabalily sociální sítě, Facebook a Instagram, starost o turnaj LORD Cup, který mám každoročně víceméně na svých bedrech, přibylo hlášení, což jsem časem převzal, propagace klubu, starost o mládež, organizace tréninků a zápasů klubu, fotbalová školička, nábory a akce spojené s tímto.“

To je slušná porce aktivit. Začněme tím webem. Je to náročná činnost?

„Ze začátku, s tím jak se vyvíjí doba a internet byl v plenkách, tak se vše dělalo na koleně. Postupem času se vše nějak vyvinulo, ale času to bere hodně. Laikovi se to může zdát přehnané, ale je to tak. Ačkoliv jsou programy, které práci s webem zjednodušují, tak nejvíce času zabere sbírání informací, fotek a příprava toho, co na web dávat a vytvářet grafiku.“

Někteří příznivci Jiskry si možná nevybaví tvůj obličej, určitě tě však znají jako hlasatele. Bylo tvým cílem hlásit, nebo jsi to zdědil a už u toho zůstal?

„Byl to záskok. Než jsem to přebral, hlásil myslím pan Pohanka, také pan Orlík. Pamatuji si, že hlásil i pan Syřínek, Martin Jiruš, který je dnes v Austrálii. A jak jsem se k tomu dostal? Víceméně to zůstalo na mě, protože se do hlášení nikomu nechtělo. Ono se to taky nezdá ale příprava je náročná… Musím si udělat harmonogram a nějak to odhlásit.“

Jak dlouho ti trvá příprava na hlášení zápasu?

„Den před utkáním je dobré si něco o soupeři nastudovat. Tak jak se dnes už vydává i zpravodaj, tak podobné informace, které se objevují v něm, jsem si musel sehnat i já. Aby lidé byli informováni před zápasem i v průběhu něj. Dnes k tomu přibyla ještě světelná tabule, což je práce navíc. S ní mi vypomáhá můj syn Tomáš, když zrovna má čas. I do tabule se vše musí připravit. Grafika a tak. Zpracovat, vymyslet, načasovat…. vybrat vhodnou hudbu.“

Máš vůbec čas sledovat zápas?

„Když nepadají branky, tak ze zápasu i něco mám. Když nemusím hlásit žluté, červené karty a na hřišti se nic moc neděje, tak na zápas koukám. Ale jinak zápasy samozřejmě z balkónu prožívám. Jsem nervózní za kluky. Na hřišti hrají synovci, takže to prožívám s nimi. Na lavičce je brácha. Pořád se beru i za fanouška.“

Hovořil jsi dále o LORD Cupu. Ten bývá v červnu, příprava na něj však začíná dříve, že?

„Příprava by se v podstatě měla rozjet již v zimním období, kdy je nejdůležitější vybrat termín. Ten máme zhruba určený. Je to týden po konci sezony mužů. Po LORD Cupu se uzavírá hřiště. Následně se musí oslovit družstva. V poslední době se trochu změnil systém. Začínali jsme hrát na půlku hřiště dvoudenní turnaj. Poté jsme to změnili. Přípravka dnes hraje 5+1,  mladší žáci 7+1. Vždy si na to musíme s kolegy sednout. Oslovení týmů je asi nejtěžší úkol. Není jich dnes tolik, navíc turnajů je hodně. Snažíme se je nějak nalákat. Rovněž sháníme sponzory. Nejvíce práce je pak měsíc před turnajem, kdy se dělá propagace, řeší se občerstvení pro zúčastněná družstva, pomáháme jim s ubytováním. Během turnaje zpracováváme výsledky, snažíme se o informovanost pro zúčastněné. Nic z toho by se ale nezvládlo bez dalších lidí, kteří vypomáhají, včetně mé manželky, která mi hodně pomáhá. Kdybych neměl „fotbalovou“ manželku, tak bych na tohle a na vše ostatní neměl čas.“

Jste fotbalová rodina. Asi není překvapivé, že se fotbalu věnují i tvé děti. Prozradíš o nich více?

„Souvisí to s tím, že s manželkou jsme je k tomu odmalička vedli. Ona si vlastně dávala od trénování pauzu jen v době, kdy byla na mateřské s dětmi. Jak ale děti rostly, tak procházely naším klubem. Dcera Kateřina odešla ve čtrnácti letech hrát za dívky do Slovácka, prošla i mládežnickými ženským reprezentacemi a momentálně působí v Baníku Ostrava, který hraje první ligu žen. Syn Tomáš v žácích přestoupil také do Baníku, ale trochu jej přibrzdila doba covidová a také zdravotní problémy. Na jaře se rozehrával opět tady u nás v Rýmařově za dorost. O jeho dalším působení uvažujeme, nějaké nabídky máme.“

Kromě toho všeho, o čem jsme hovořili, jsi rovněž okresní Grassroots trenér mládeže. Objasni čtenářům, o co se přesně jedná.

„Grassroots trenér fotbalové asociace je funkce, která vznikla v roce 2018. V každém okrese by měl být jeden. Naší povinností je péče o mládež po fotbalové stránce. Lidé z okresu se na mě mohou obrátit o pomoc s tréninkem, turnajem nebo třeba náborem dětí, případně cokoliv jiného. Na tohle jsem nachystaný. Pomáhám tím rozvoji neprofesionálního fotbalu v našem okrese.“

Nemáš pocit, že toho fotbalu je někdy ve tvém životě až moc?

„Někdy samozřejmě. Musím přiznat, že toho někdy mám plné zuby. I kvůli tomu jsem nyní převzal mladší přípravku, protože ta na čas není tak náročná, jako kdybych působil u žáků nebo dorostenců. Navíc mi může pomáhat manželka, rovněž je s nám nápomocen i Zdeněk Kudlák. Kolikrát se stane, když máme trénink, tak musím jít plnit povinnosti Grassroot trenéra jinam, tak oni místo mě převezmou trénink přípravky. Kromě toho jsem ještě členem komise mládeže pro okres Bruntál, což rovněž zabírá čas. Důležité je, abych si vše zorganizoval. Chtěl bych být u zápasů svých dětí a sledovat, jak fotbalově rostou.“

Skoro to vypadá, že celý tvůj život se točí pouze kolem fotbalu.

„Dá se říct, že tomu tak opravdu je. Asi ani aktivitu, která by nesouvisela s fotbalem, v současné době nemám. Rád si ještě vlastně zahraji kuželky nebo si jdu zaběhat, kde si vyčistím hlavu. A když mám už nějaké to volno, tak se snažím být co nejvíc s rodinou. Ale vzhledem k tomu, že i rodina se věnuje fotbalu, tak stejně skončíme zase u něj. Takže pokud nejsem zrovna tady, tak jsem na Slovácku, nebo sleduji fotbal na Baníku. Na fotbale jsem pořád, ať už jako divák, hlasatel, nebo trenér. A když se najde nějaký čas, tak volný relax. Ale nakonec i v něm se zajedeme se synem či dcerou podívat třeba na Slavii nebo Sigmu.“