Kluky chválím. Zlepšili se, hodnotí František Pohanka podzim U17

Trenér František Pohanka se se svým družstvem v náročné soutěži po většinu podzimu statečně pral, na body však dlouho nemohl dosáhnout. „Přechod z kraje do divize nebyl jednoduchý. Museli jsme si zvyknout na jiný styl hry, delší čas zápasů a další věci,“ řekl v hodnocení podzimu. Kluci ze sedmnáctky se však zlepšovali a v předposledním utkání se mohli poprvé radovat z tříbodového zisku. „Chválím je, udělali jsme velký posun,“ dodal Pohanka.

Jak podzim hodnotíte?

„Celkově si myslím, že jsme udělali velký posun vpřed. Kluci kvalitně trénovali a poctivě se zúčastňovali tréninků. Měli jsme skoro devadesátiprocentní docházku. Kromě nějakých nemocí, které se vždy vyskytnou, a pár dovolených to fungovalo tak, jak má. Odrazilo se to na posunu kluků, kteří se zlepšovali zápas od zápasu. Vyvrcholilo to vítězstvím v Kroměříži. Za podzim chci pochválit celý mančaft za to, jak se k tomu postavil. Porážky z úvodu, a některé byly hodně vysoké, kluky nezlomily. Pořád měli chuť uhrát nějaký bod. Do zápasů jsme šli s tím, že to někde zvládneme a urveme.“

Nakonec se to povedlo, jak zmiňujete, v Kroměříži.

„V Kroměříži si vše sedlo tak, jak má. Byli jsme kompletní a všichni kluci byli zdraví. Což se po většinu sezóny říct nedalo. Už když jsme do Kroměříže jeli, věděli jsme, že tam vyhrajeme. Postupná práce vyvrcholila naším vítězstvím.“

Jaký další výsledek vám udělal radost?

„Byl to zápas v Bílovci. Ač jsme nebyli kompletní, sahali jsme po bodech. Poprvé tam s námi hrál Mirek Mucha, který před sezónou zamířil do Poruby do vyšší soutěže, ale vrátil se nám zpět. S ním vzrostla naše útočná síla, což bylo v Bílovci vidět. Sehráli jsme naprosto vyrovnanou partii. Devadesát minut jsme šlapali. Jen škoda, že domácí dali pár minut před koncem vítězný gól. Jinak to bylo na vážkách. I my jsme mohli vyhrát, nebo aspoň vyrovnat. Tento zápas se nám taky povedl.“

V čem byl přechod z krajského přeboru do divize nejtěžší?

„Museli jsme si zvyknout na jiný styl hry. Doposud jsme hráli jen krajský přebor, kde se hraje dvakrát čtyřicet minut. Teď už jsme hráli klasický zápas na devadesát minut. Kluci nebyli zvyklí na tak vysoké tempo. Už v přípravných utkáních jsme viděli, že s tímto budeme mít problém. Postupem času se to zlepšilo, na konci podzimu už jsme byli schopni hrát naplno celý zápas. Výkonnost kluků rostla, a nakonec jsme dokázali se soupeři držet krok od začátku do konce, a ne pouze poločas nebo šedesát minut.“

Zároveň se v divizi na této úrovni nestřídá hokejově, jak jste byli zvyklí v krajském přeboru, ale měli jste k dispozici klasických pět střídání.

„To je další věc. Byli jsme zvyklí, když to někomu nešlo, toho hráče na pár minut stáhnout. Určitě to hrálo velkou roli. Kluci si nemohli ani na chvíli odpočinout a pak se do hry zase vrátit. Museli hrát od začátku do konce. A buď na hřišti vydrželi, nebo museli střídat.“

Na čem budete chtít během zimy ještě zapracovat?

„Nejvíce nás bolí souhra obranné činnosti. Když jsme pod tlakem, děláme fatální chyby. Góly jsme soupeřům častokrát darovali. Pracovali jsme na tom celý podzim. Poctivě jsme drilovali a učili se hrát odzadu. Je třeba přiznat, že někteří kluci k nám přišli noví z žákovské kategorie, kde se zase hraje jiný fotbal. Tam se míč nakopl a vpředu byl rychlý útočník, který dokázal proměnit šanci. Tady je třeba hrát zodpovědně odzadu, s rozehrávkou a postupným útokem. Musíme klást důraz na rychlý přechod do útoku a presink, který nám na konci soutěže vycházel. Díky němu jsme v posledních třech utkáních dali asi čtyři góly. Kluci musejí být ještě více fotbalovější, více kombinovat a držet míč na kopačkách. Budeme se snažit odehrát co nejvíc přípravných zápasů.“

Několikrát jste říkal, že jste neproměňovali šance, které jste si vytvořili.

„To byla naše další bolest. Dokládá to třeba výsledek z Valašského Meziříčí. Chtěli jsme tam v posledním utkání bodovat. S tím jsme tam jeli. Byl to hratelný soupeř, ale neproměňovali jsme své šance. Už ve druhé minutě jsme prohrávali. Poté jsme ale měli tři velké stoprocentní šance, kdy jsme šli sami na gólmana, ale neproměnili jsme nic. Věřím, že kdyby se nám podařilo něco z toho dát, neprohráli bychom tam.“

Bylo pro kluky hodně nepříjemné, že jste deset z patnácti zápasů hráli venku? Zejména na konci podzimu.

„Bylo to hodně únavné. Většinou jsme brzy vstávali, mezi půl sedmou a sedmou jsme odjížděli. Jeli jsme tam na celý den, vraceli jsme se až odpoledne kolem páté hodiny. Navíc první vždy hráli starší dorostenci, takže jsme museli čekat, až oni odehrají svůj zápas. Po utkání rychle do autobusu, něco pojíst po cestě a domů. Někdy se hrálo v neděli a někteří kluci museli odjíždět na internát. Druhý den do školy. Nic příjemného. Třikrát jsme navíc hráli odpoledne pod umělým osvětlením. Nepamatuji si, že bychom kdy na této úrovni nějaké utkání hráli pod umělým osvětlením. Byl to nezvyk a handicap. Kluci na to nejsou zvyklí. Sice trénujeme pod světly, ale fotbal na celé hřiště jsme pod světly nikdy nehráli. Někteří kluci mají i problémy s očima, což v přítmí pro ně nebylo nic příjemného. Ale popasovali jsme se s tím velice dobře.“

Jaký si dáváte cíl pro jarní část soutěže?

„Nechceme zůstat poslední. V tabulce bychom chtěli povyskočit nahoru. Nebude to jednoduché. Ale věřím tomu, že třeba Nový Jičín a Havířov bychom pod sebe mohli dostat.“