David Hleba: Spojit fotbal a studium? Bylo to hodně náročné.

Jedním z odchovanců Jiskry Rýmařov je David Hleba, který v klubu prošel žákovskými i dorosteneckými výběry. Drží rovněž jeden, v této chvíli těžko překonatelný rekord klubu. V rozhovoru se rozpovídal i na téma kombinace studia a fotbalu, vzpomínal na svoji premiéru mezi muži, či na působení v MSFL.

Začněme klasickou otázkou na úvod. Tvé fotbalové počátky?

„V tomhle se nebudu odlišovat od většiny. I mě k fotbalu jako malého přivedl táta, který sám hrával. Trávili jsme společně hodně času na hřišti v Lomnici. A když na to přišel čas, tak mě přihlásil na nábor do Olympie. Tehdy byla Olympia Bruntál ještě samostatná. To byl můj první klub. V přípravce jsem byl o rok mladší, než ostatní kluci.“

Jak dlouho jsi v Olympii vydržel a kdo tě přivedl do Rýmařova?

„Celou přípravku jsem byl v Olympii. Bruntál tehdy dostal přednost zřejmě z toho důvodu, že z Lomnice byl dostupnější, než Rýmařov. A také tam asi táta měl více známých. Až v mladších žácích jsem pak přešel do Jiskry. Už ani nevím, kdo si mě odtud vyhlédl. Ale tuším, že by to mohli být pánové Kopeček a Kudlák. Všimli si mě na jednom turnaji, pozvali mě na trénink, kde jsem zapadl mezi ostatní. Vzpomínám si, že jsem se zde zúčastnil LORD Cupu, což byla tehdy super zkušenost. I když jsme na bedně neskončili.“

Přesto jsi ještě Bruntálu nedal definitivní sbohem.

„V žácích jsem měl střídavé starty za Jiskru a za Slavoj Bruntál. Ale s Rýmařovem bylo pouto silnější. Vzpomínám také, že jsem byl na zkoušce v Sigmě Olomouc. Snad třikrát mě pozvali na tréninky a nějaké přáteláky, ale nikdy se mi nepoštěstilo se k nim připojit natrvalo. Asi tam byli lepší kluci, než já. Takže jsem zůstal v Rýmařově.“

Kromě Rýmařova a Bruntálu máš ještě zkušenosti s fotbalem v Hranicích. Proč právě tam?

„V Hranicích jsem totiž studoval Požární ochranu na Střední průmyslové škole. No a na adapťáku jsme samozřejmě se spolužáky hráli i fotbal. Někteří z nich hráli za hranický klub, takže mi pak řekli, abych přišel na trénink. No a tam jsem zaujal trenéry a bylo hotovo. Přesun z Jiskry do Hranic mi tehdy řadu věcí ulehčil. Nemusel jsem být zavřený na intru, ale volný čas jsem mohl aspoň trávit na trénincích.“

Ještě před ukončením střední ses však do Rýmařova vrátil?

„No nejprve to byly zase střídavé starty za Hranice a Jiskru. V tomhle mi hodně pomáhal taťka. Je to asi můj největší fanoušek. Jezdil se na mě dívat do Hranic. A kolikrát se stalo, že jsem ráno v 10:15 hrál za dorostence v Hranicích, po zápase jsme sedli do auta a jeli do Rýmařova, kde mě čekalo další utkání, tentokrát ale za Jiskru. Pomáhal jsem takto zdejším klukům. Měl jsem tedy kolikrát soboty, neděle, kdy jsem si střihl dva zápasy. Poté už ale střídavé starty zrušily, takže jsem zůstal jen v Hranicích.“

Kdy jsi se tedy připojil k Jiskře natrvalo?

„Bylo to po škole. Sice trenéři v Hranicích asi měli zájem na tom, abych neodcházel, ale nebylo nad čím přemýšlet. Dojíždět zase odtud do Hranic nemělo moc smysl.“

Vzpomeneš si na první zápas mezi muži?

„To teda jo. A je to trochu pikantní. Protože jsem ho odehrál v dresu Hranic proti Jiskře. Bylo to pro mě hodně zvláštní. Třeba už jen to, že jsem musel do šatny hostů. Některé kluky, kteří zde hráli, třeba Jirku a Míšu, jsem od vidění znal, ale oni o mě ještě tehdy asi nevěděli. Zápas jsme prohráli 2:4, ale mě se podařilo nahrát na gól.“

A o necelé tři měsíce později jsi již debutoval v Moravskoslezské fotbalové lize, tentokrát však již v dresu Jiskry. Doposud držíš navíc jeden zajímavý rekord Rýmařova v MSFL. Jsi totiž nejmladším hráčem, který za klub ve třetí lize nastoupil. Jak na MSFL vzpomínáš?

„To, že jsem byl nejmladší, si logicky přineslo tu daň, že jsem musel plnit různé „oblíbené“ úkoly, jako třeba dělat pití a tak podobně. Ale tím si musí projít každý. V první rýmařovské sezoně jsem toho moc neodehrál, spíš jsem střídal. Až v té druhé se mi povedl domácí zápas proti Frýdku-Místku a už jsem se na bekovi zabydlel.“

Hovořil jsi o tátovi. K fotbalu tě přivedl, vozil tě mezi Hranicemi a Rýmařovem. Stále se jezdí na tvé zápasy dívat?

„Teď už méně. Ale třetí ligu prožíval hodně. Troufnu si říct, že byl skoro na všech utkáních. Dokonce i na těch venkovních.“

Bývá k tobě hodně kritický po fotbalové stránce?

„No někdy se mi zdá, že až moc. Je to sice největší fanoušek, ale taky největší kritik.“

V současné době jsi v pátém ročníku na vysoké škole. Co studuješ a jak se dá studium spojit s hraním za Jiskru?

„Nyní studuji Fakultu logistiky a krizového řízení v Uherském Hradišti. Fakulta spadá pod Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně. Dříve to hodně náročné. Nyní, když už mám uzavřený pátý ročník a čekám jen na státnice, které budu mít na konci srpna, tak je to jednodušší. Nejhorší byla hlavně zimní příprava, která spadala vždy přesně do zkouškového období.“

V čem konkrétně?

„Tak třeba… musel přijet ve středu na trénink, vracel jsem se zpět do Hradiště až kolem desáté večerní. Učení jsem si bral sebou, ale ve vlaku jsem se samozřejmě nikdy neučil. To jsem se raději po tréninku prospal. Ale snažil jsem se dělat maximum pro to, abych se mohl věnovat i fotbalu. Přehazoval jsem si různě předměty, chodil s druhou skupinou. Také bylo štěstí, že za Jiskru hráli i nějací kluci z Olomouce. Takže vždy v pondělí a ve středu jsem z Hradiště do Olomouce jezdil vlakem, tam mě na nádraží někdo nabral, nejprve Fidži (Vlastimil Fiala), později Zdena Horák. Ti mě pak po tréninku hodili zpět na nádraží a vlakem zase zpátky do Uherského Hradiště.“

Nepřemýšlel jsi třeba o tom, že bys v té době Rýmařov opustil a našel si klub tak, aby se to dalo lépe spojit se studiem?

„Asi to někdy proběhlo v hlavě. Bylo to fakt docela únavné. Na druhou stranu jsem v Rýmařově byl vždy hodně spokojený. Vždyť jsem tady vyrůstal. Neberu to tak, že bych vyrůstal v Olympii, ale právě tady.“

Co tvá budoucnost?

„To je hodně ve hvězdách. Nechci jít nikam daleko. Hodně se mi líbí Olomouc. Umím si představit, že bych žil tam, nebo někde v její blízkosti. Původně jsem chtěl k hasičům, ale uvidíme, co se naskytne. Nejdřív musím napsat diplomku a udělat státnice. Z Jiskry však rozhodně utíkat nebudu. Je tu skvělá parta a máme tady dobré zázemí.“